Eutanázie jako téma v sociální práci 21. století

Vývoj sociální práce ve 21. století zahrnuje posun k více komplexním a interdisciplinárním přístupům k řešení sociálních situací a problémů. Tento vývoj vyžaduje od sociálních pracovníků neustálé vzdělávání a adaptabilitu k novým výzvám. Eutanázie je kontroverzní téma, které se týká práva ukončit život člověka, aby nemusel prožívat bolest a utrpení.

Text: Bc. Libor Formánek, DiS.,
vedoucí sociálního úseku, zástupce ředitele, Dům sociální péče Kralovice, p. o.

V některých zemích je eutanázie legální, zatímco v České republice není. Diskuze o eutanázii zahrnuje etické, morální a právní otázky, které ovlivňují společnost. Je důležité respektovat různé názory a hodnoty lidí, kteří se této diskuze účastní, a hledat kompromisy a řešení, která budou respektovat důstojnost a autonomii každého jedince. 

V sociální práci může být eutanázie velice citlivým tématem. V dnešní době je důležité, aby sociální pracovníci byli dobře informováni o právních a etických aspektech eutanázie a paliativní péče, aby mohli klientům poskytnout adekvátní podporu a informace. Důležité je respektovat a podporovat klienty v obtížných situacích, zároveň dodržovat etické a právní normy.

Téma eutanázie jsem se rozhodl otevřít na základě vlastní zkušenosti. Co mému rozhodnutí předcházelo, vysvětlím prostřednictvím příběhu pana Josefa1, který  k nám do pobytové služby přichází v roce 2019 ve věku 43 let s diagnostikovanou roztroušenou sklerózou v doprovodu manželky a dvou dospívajících dětí. Toto chronické autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá ochranný obal nervových vláken centrálního nervového systému, způsobuje postupnou imobilitu pacienta. 

V péči využíváme životní příběh a na základě získaných informací byl vypracován individuální plán s hlavním cílem udržet kontakty s rodinou a zlepšit psychickou pohodu pana Josefa. Dochází tak k navazování nových kontaktů v zařízení mezi klienty i zaměstnanci. Pan Josef získává v době adaptace důvěru zejména mezi vrstevníky, a tak doplňujeme další důležité informace o jeho životě. 

Zhoršování stavu klienta

V roce 2021 proniká i do našeho domova covid-19 a pro všechny nastává krizové období. Pro pana Josefa to znamená omezení kontaktů nejen s rodinou, ale také s klienty v zařízení. Zátěžovou situací je pro něho očkování i následné onemocnění covidem-19, které způsobuje celkové zhoršení zdravotního stavu. Je to doba, kdy pan Josef začíná otevřeně hovořit o strachu, co bude, až přijde další fáze roztroušené sklerózy. Poprvé hovoří detailně o smrti svého otce, který umírá doma za podpory rodiny v důsledku stejného onemocnění. Pana Josefa ovládá strach, smutek i vztek. Emoce se střídají v nepravidelných intervalech. Společně otevíráme téma spirituality, kdy pan Josef hovoří „o věcech mezi nebem a zemí“.
 

O rok později pan Josef hovoří o zhoršené situaci v rodině. Již plnoletý syn špatně snáší změny nálad otce a omezuje kontakty. Dospívající dcera nechápe situaci ani otcovo chování a vyhýbá se jakémukoliv kontaktu. S manželkou je pan Josef v kontaktu telefonicky, ale dle jeho slov je už vše jiné. V průběhu roku omezuje své kontakty v zařízení, je uzavřenější, málo komunikuje. Převládá u něho negativní nálada a bývá často zamyšlený bez ochoty komunikovat. V rámci sociální práce probíhají individuální rozhovory s ohledem na aktuální stav pana Josefa. V této době se snažím pracovat také s rodinou, pomáhám dětem pochopit otcovo chování a od manželky získávám další velmi důležité informace ze života pana Josefa, především z doby péče o otce v závěru života. Pan Josef i jeho manželka tuto dobu popisují jako období bolesti a utrpení nejen pro nemocného, ale také pro celou pečující rodinu. Další zhoršení zdravotního stavu bylo důvodem, proč pan Josef za mnou jako za sociálním pracovníkem přichází s jasně definovaným přáním a cílem. Žádá o pomoc při realizaci eutanázie.

Otázka eutanázie

Mé první pocity po žádosti o pomoc s eutanázií jsou hodně ovlivněné šokem. Nenacházím odpověď a žádám pana Josefa o další schůzku, kdy musím sám v sobě toto téma nejprve zpracovat. Kladu si otázky a hledám odpovědi. „To ani nemůže myslet vážně? Nebudu mu přece pomáhat uskutečnit sebevraždu? Jakou roli bych měl v této situaci vlastně mít? Řešil toto téma někdo z kolegů v oblasti sociální práce?“ Hledám pomoc i u kolegů, nikdo mi ale nedokáže odpovědět ani pomoci. Zůstávám v tom sám. Postupně hledám informace na internetu. V České republice je asistovaná sebevražda nelegální. Přestože existují určité snahy ji prosadit, realita je taková, že právní rámec zatím neumožňuje dobrovolné umírání s asistencí. Jakákoliv pomoc při sebevraždě je považována za „účast na sebevraždě“ podle trestního zákoníku, a to i ve stádiu pokusu. Eutanázie, tj. usmrcení na žádost, je u nás trestána jako vražda. 

Do druhého dne jsem měl v hlavě jednu jedinou otázku. Je tohle ještě sociální práce? Ráno jsem si odpověděl na základě svých profesních kompetencí a pochopení situace pana Josefa na základě jeho životního příběhu. Sociální práce je profesionální činnost, která se zaměřuje na pomoc jednotlivcům a rodinám v obtížných životních situacích. Cílem sociální práce je poskytnout podporu, porozumění a nástroje potřebné k řešení problémů a dosažení lepšího života s využitím všech zdrojů klienta a jeho rodiny. Sociální práce je založena na etických principech, včetně respektu k individualitě, důstojnosti a právům klientů.
 

Následovalo doporučení paliativní péče, která zajišťuje komplexní přístup v péči o klienty s nevyléčitelným onemocněním, zaměřený na zlepšení kvality života nemocného prostřednictvím udržování pohodlí a důstojnosti a kontroly bolesti. Tato forma péče je poskytována multidisciplinárním týmem, který spolupracuje s klienty i jejich rodinami. Paliativní péče nenahrazuje léčbu, ale doplňuje ji o podporu a psychosociální péči. 

Bohužel tu pan Josef odmítl, plně si uvědomoval, že jeho čas se krátí a asistovanou sebevraždu může provést jen tehdy, pokud to sám fyzicky zvládne. Jeho odhodlání a rozhodnutí potvrdila také dvě nezávislá psychologická vyšetření, která na mé doporučení absolvoval, abychom společně dokázali spolupracovat na dalších krocích. Probíhala současně také sociální práce s rodinou. Možnost, že podstoupí eutanázii, řešil pan Josef s manželkou již v době, kdy mu lékař toto onemocnění diagnostikoval poprvé. Tehdy se oba společně domluvili, že až nastane čas rozhodnutí, budou stát při sobě. Důvodem, proč si toto navzájem slíbili, byla vlastní zkušenost získaná při péči o otce pana Josefa v pokročilé fázi onemocnění, kdy péče byla poskytována v domácím prostředí.
 

Začal sběr informací, které jsem postupně panu Josefovi a jeho rodině předával. Ve Švýcarsku je eutanázie legální a je umožněna i lidem z jiných států, ale podléhá určitým podmínkám. Například organizace Dignitas nebo Exit poskytují služby asistované sebevraždy pro ty, kteří splňují stanovené požadavky a jsou schopni učinit informované rozhodnutí. Zdravotní stav žadatele musí být trvale a nezvratně zhoršený a tato osoba musí být schopna žádat o ukončení svého života. 

Bylo nutné probrat všechna fakta ohledně asistované sebevraždy, aby se pan Josef
mohl rozhodnout a společně s manželkou zvolit další kroky. Následovaly informace, jak taková asistovaná sebevražda probíhá a jak to bude pro rodinu finančně náročné. Na místě už vše probíhá poměrně rychle. Nemocný je uveden do klidné místnosti, kde ulehne na lůžko a obvykle je mu podán přípravek zamezující zvracení, aby vše proběhlo, jak má. Po kladné odpovědi na poslední dotaz ohledně vůle skutečně spáchat sebevraždu „pacient“ zpravidla vypije namíchaný nápoj. Klíčové z právního hlediska je, aby si přípravek k zastavení životních funkcí byl člověk do těla schopen vpravit sám, tzn. vypít nápoj s jedem nebo například aplikovat roztok do žíly.

Během necelé minuty obvykle upadne do bezvědomí a samotná smrt nastává během dvaceti minut, což ale pozůstalý sám úplně snadno nepozná, protože umírající nebývá připojen na žádné přístroje. Po smrti je poskytovatel služby asistované sebevraždy připraven se o zemřelého postarat a zařídit všechny formality tak, jak to známe i v případě přirozené smrti. 

Záleží samozřejmě na předchozí dohodě, resp. výši „členského příspěvku“. Tyto „příspěvky“ vyjdou potenciálního klienta poskytované služby se zájmem o „kompletní servis“ průměrně na 10 000 švýcarských franků, což je v přepočtu necelých 250 000 korun. Na základě všech získaných informací pan Josef s rodinou plánovali kroky k uskutečnění cesty do Švýcarska. Manželka i děti pana Josefa podporovaly, součástí plánu byl i doprovod manželky. Pan Josef v důsledku zhoršení zdravotního stavu zemřel v průběhu procesu plánované cesty do Švýcarska. 

Tato má profesní zkušenost mi dává jasné odpovědi. Sociální pracovníci se mohou ocitnout v situaci, kdy musí řešit dilemata spojená s eutanázií. Musí nalézt rovnováhu mezi respektováním klientovy autonomie a dodržováním právních předpisů a etických standardů. Empatie sociálních pracovníků a schopnost poskytnout informace a podporu mohou být při celém procesu rozhodující. Díky jejich znalostem legislativy a etických principů jsou schopni vést klienty v souladu s individuálními potřebami a zároveň dodržovat profesionální přístup. Naší úlohou je poskytnout klientovi prostor pro vyjádření svých pocitů, potřeb a přání, zároveň však dbát na dodržování platných zákonů a etických standardů. 

V dnešní době je důležité, aby sociální pracovníci byli dobře informováni o právních a etických aspektech eutanázie a paliativní péče, aby mohli klientům poskytnout adekvátní podporu a informace. Jejich role průvodců v těžkých situacích vyžaduje nejen profesionální znalosti, ale také empatii a schopnost porozumět individuálním potřebám každého klienta. Díky tomu mohou sociální pracovníci hrát klíčovou roli v procesu rozhodování o životě a smrti, s respektem k etickým principům a právům klientů.