„Při práci mi pomáhá, když využiji životní příběhy klientů,“ říká Miroslava Nováková

Miroslava Nováková se stala Pečovatelkou roku v kategorii Pracovník sociálních služeb v ambulantních službách. Povídaly jsme si spolu o tom, co ji vedlo k tomu, stát se pečovatelkou, jak komunikovat s klienty s demencí či jak ji znalost životního příběhu klienta pomohla odvrátit neštěstí.

Text: Mgr. Ivana Vlnová,
zástupkyně šéfredaktorky časopisu Sociální služby

Foto: Diakonie ČCE

Jste novou držitelkou ocenění Národní cena sociálních služeb – Pečovatelka
roku. Jak se cítíte?

Ocenění Pečovatelka roku vnímám jako velkou osobní poctu. Byla jsem dojatá už tím, že jsem byla nominována. Cena je ve tvaru srdce a tento tvar dle mého názoru vyjadřuje přesně to, že svoji práci dělám srdcem a současně, že ji ani jinak dělat nelze. Jsem také ráda, že se čím dál více i v médiích poukazuje na důležitost a hodnotu naší práce v sociálních službách. Ocenění mi dodává další novou energii a chuť k práci.

Chtěla jste vždy pracovat jako pečovatelka?

V mládí jsem patřila mezi ty, kteří přesně netuší, co chtějí dělat. Na rodičovské dovolené jsem se ale čím dál častěji setkávala se seniory u nás na vsi. Zjistila jsem, že k nim mám blízko a začala se zajímat o možnosti práce v této oblasti. Dozvěděla jsem se, že budu potřebovat kvalifikační kurz pracovníka v sociálních službách, a tak jsem si ho ještě během rodičovské dovolené udělala. Ke konci rodičovské jsem si začala hledat práci v tomto oboru a měla jsem štěstí, že jsem přes známého natrefila rovnou na naši službu, kam jsem nastoupila. Jsem tu 15 let a neměnila bych.

Na ocenění vás nominovala vaše vedoucí Veronika Hojgrová, která uvedla, že vynikáte schopností najít si cestu i k uzavřeným uživatelům v těžkém stádiu demence. Můžete čtenářům poradit, jak s těmito klienty co nejlépe komunikovat? Co vám při práci s nimi pomáhá?

Co se týče komunikace s lidmi s demencí, nemám jednoznačný návod. Někdy pomůže dotek, pohlazení či jen obyčejný úsměv. Důležité je umět naslouchat, vcítit se, a to i v případě, kdy už není úplně možná racionální domluva. Při práci s uživateli v těžkém stádiu demence mi hodně pomáhá i to, že pracujeme s životními příběhy klientů, tzv. biografií, a tak můžeme lépe porozumět jejich potřebám a změnám chování. 

Rok 2020 a 2021 byl poznamenaný pandemií covidu-19. Jak do vaší práce koronavirus zasáhl a jak jste se s touto nelehkou situací vypořádala? 

Pandemie covidu-19 poznamenala snad všechny. V prvním momentě jsme se společně s kolegyněmi pustily do šití roušek i pro ostatní kolegy z jiných služeb. Následně došlo k tomu, že celá naše služba byla uzavřená. V tuto dobu jsem chodila vypomáhat na naši pobytovou službu, kde jsme sloužili v týmech, které se střídaly, vypomáhala jsem v terénní službě, kde jsem zajišťovala rozvoz obědů do domácnosti. V další fázi jsem navštěvovala původně naše uživatele ambulantních služeb v jejich domácnostech, díky čemuž jsem s nimi navázala ještě hlubší vztah. Rodiny vlastně ze dne na den přišly o pomoc při péči o své blízké. Tato doba byla náročná. Pevně doufám, že už nic podobného nezažijeme. 

Jaký by podle vás měl být člověk, který pracuje na pozici pracovníka v sociálních službách?

Podle mě by měl být hlavně empatický, trpělivý, mít schopnost vcítit se a naslouchat. Důležité je také zachovat klid a rozvahu, když nastane nějaká mimořádná, stresová situace, protože i takové události k naší práci patří. Žádný den či hodina u nás neprobíhá stejně a pracovník musí umět pružně zareagovat na změnu a nečekaný vývoj situace. 

Při své práci se věnujete také zaučování nových pracovníků. Co byste poradila kolegům, kteří s pečováním v sociálních službách začínají, nebo naopak zaučují nové pracovníky?

Poradila bych jim, aby si uvědomili, že je nutné umět si nastavit a zároveň hlídat vlastní hranice péče. Obrazně řečeno, nikdo nemůže spasit svět. Je nutné naučit se nepřebírat problémy uživatelů a zároveň poskytovat potřebnou podporu a laskavou péči. Také bych jim doporučila pravidelně se věnovat péči o sama sebe a hledat způsoby, jak si odpočinout a nabrat síly. Práce v sociálních službách je nejen fyzicky, ale na našem pracovišti zejména psychicky náročná. A jako poslední bych jim poradila, nebo spíše přála, fungující tým kolegů, se kterými se pak daleko snadněji zvládají nejen dobré, ale i ty náročnější dny. 

Jaká událost vám za tu dobu, co pracujete jako pečovatelka, nejvíc utkvěla v paměti?

Troufnu si říct, že už navždy budu vzpomínat na jednoho pána, který naše Centrum navštěvoval od března roku 2021, bylo mu 76 let, a když k nám nastoupil, měl počínající Alzheimerovu chorobu. Žil v bytě s manželkou. V průběhu měsíců nemoc postupovala, zhoršoval se jeho celkový stav a již v květnu 2024 byl klient v těžkém stádiu demence, avšak s plně zachovalou pohyblivostí. Pán byl dezorientovaný časem, osobou i prostorem, uzavřený do svého světa, přidala se porucha příjmu potravy, vyprazdňování aj. Jednou se při návratu z procházky rozhodl, že již nepůjde do budovy Centra, ale zamířil opačným směrem. Na přítomné pracovníky nereagoval, i když vyzkoušeli různé možnosti, jak s klientem navázat kontakt. K situaci jsem byla přivolaná já. Pán se blížil do tramvajového kolejiště, proto jsem požádala o pomoc svého kolegu řidiče, aby běžel se mnou a předešel tragédii. Napadlo mě, že s klientem pohovořím na téma života zakladatele Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, se kterým se osobně znal a který byl výraznou osobností v jeho životě. Toto téma zafungovalo, klient se mnou začal komunikovat. Společně jsme se v bezpečí vrátili do budovy. Pak jsme si ještě zhruba 40 minut povídali na toto téma. Já tak na vlastní kůži zažila moment, kdy opravdu stačilo využít vhodnou informaci, kterou známe z životního příběhu člověka, a podařilo se mi tak odvrátit případnou katastrofu, která mohla nastat, kdyby klient pokračoval dál v chůzi směrem do kolejiště.

Děkujeme za rozhovor!

Více se dočtete v článku Seznamte se s vítězi Národní ceny sociálních služeb Pečovatel/ka roku 2024.

Profily všech oceněných v jednotlivých kategoriích spolu s dalšími informacemi najdete na webu www.pecovatelkaroku.cz.