Na hraně bezpečnosti a svobody: Hledání rovnováhy pro domovy seniorů

Rovnováha mezi zajištěním bezpečí klienta a zároveň jeho svobodou je zásadní dilema každé sociální služby, tím víc služby pobytové. Vnímáte také často rozpor mezi tím, co klient chce, reálně může a co potřebuje? A všímáte si, že to často my jako profesionálové „víme lépe“? Když mi prominete drobnou ironii, tak se kvůli přístupu „profesionál to ví lépe“ stává z pobytové služby spíše jakýsi nástroj omezování rizik (a klienta). Je to snaha dát klienta do určité (z našeho pohledu) „bezpečné bubliny“– jenže je tohle skutečný smysl poskytování služeb? V tomto článku se zaměřujeme na 5 klíčových oblastí, kterých se tenhle problém týká a které vyplynuly z projektu Technologické agentury ČR „Domov domovem aneb jak stavět a rekonstruovat domovy pro seniory“, který byl realizován mezi lety 2021 a 2023.

Text: Mgr. Kristýna Bernášková, sociální pracovnice a výzkumnice; 

Mgr. Vojtěch Měřička, AchLJ, sociální pracovník a řádový kaplan; 

Mgr. Veronika Doksanská Ječná, DiS., ergoterapeutka, speciální pedagožka a lektorka

Širší dimenze individualizace péče – „Doma“

Vytváření prostředí v domovech pro seniory, které skloubí bezpečnost s osobní svobodou a důstojností obyvatel, je zkrátka a dobře výzvou. Vždycky. A ta výzva je většinou mnohem větší, než si na začátku lidé myslí. Od zřizovatele po personál zajišťující úklid.

Každý senior má jedinečné potřeby a preference. Bohužel je stále ještě často vžité, že „všichni v domově si platí stejně“, a tudíž mají dostávat stejnou péči. Nic není víc proti logice individualizované péče než to, že všichni mají mít „stejně“. Například někteří senioři mohou potřebovat velký objem podpory kvůli pokročilé nemoci, jiní mohou vyžadovat jen minimální asistenci, a chtějí naopak „svůj klid“. Mají tak dostat právě tolik podpory, kolik potřebují a chtějí. Právě tak jako doma…

Individualizovaná péče může zahrnovat také specifické hobby aktivity, které podporují nezávislost a pocit, že je klient opravdu „doma“. V praxi to může znamenat například vytvoření bezpečných zahradních prostor pro seniory s láskou k zahradničení, kde mohou trávit čas bez obav z úrazu (tedy aby kolem zařízení nebyl jen okrasný park, jak to často vídáme). 

Pro ilustraci uvádíme výpověď nejmenované klientky zařízení: „Zaradovala jsem se, že v domově je zahrádka. Měli jsme dům, na zahradě jsem prožila celý život. Ale víte, hrozně mě pak mrzelo, že to je jen na „koukání“, a já bych tak ráda ještě plela nebo třeba zasadila fialky nebo nějakou bylinku, kytičku, starala se o ni. Tady je to ale jenom na koukání, ani na trávu se nesmí šlapat.“

Prosím, opusťme už konečně paradigma, že pobytová sociální služba slouží jen k „poskytování úkonů sociálních služeb“ podle zákona. Má jít o domov a domov je mnohem víc než jen zajištění základních životních potřeb podle paragrafů. Copak takhle úředně mluvíme o svém životě doma? Když jdete dělat večeři, když jdete uklízet, když si jdete pustit hudbu…

Zkusme si představit, že o aktivitách v domově budeme mluvit tak, jako by to bylo u nás doma. Nejdu „na velkou hygienu“, nekoupu „pokoj“, nedochází k „podání stravy“. Jdu se vykoupat/osprchovat a poté najíst. Jsem v první řadě člověk – stejně jako lidé, o které v zařízení pečujeme. Ti se také nevnímají jen jako klienti či ještě hůře, pacienti. Mějme zevnitř na čele napsáno jen to, že klient je „doma“. Nevstupujeme totiž k němu „na pokoj“, to děláme v nemocnici. Vstupujeme ke klientům domů. Navíc si uvědomme, že „doma“ většina z nás nemá jen jeden pokoj, ale taky jídelnu, chodbu. Nevstupujeme na oddělení, ale do domácnosti…
 

Samostatné aktivity

Velká část obyvatel domovů pro seniory je závislá na pomoci jiných i při vykonávání základních denních aktivit. Vnímání svobody („dělat si věci po svém“) je pro pocit, že jsou klienti v zařízení doma, zásadní. Pro to, aby si udrželi mentální kondici, je vhodné, aby si po příchodu do domova mohli v maximální možné míře udržet svoje rituály a zvyklosti. Příkladem může být improvizovaný „kuchyňský koutek“, který si jedna z klientek domova vytvořila ve svém pokoji. Tento koutek zahrnoval starou komodu, malý lavor na mytí nádobí, několik hrnků a rychlovarnou konvici. „Takhle můžu alespoň návštěvě udělat kafe, přeci jsou na návštěvě u mě,“ vyjádřila se klientka tohoto domova.

Fyzické prostředí navržené pro bezpečnost a nezávislost

Prostředí domova pro seniory by mělo být navrženo tak, aby podporovalo bezpečnost a zároveň umožňovalo obyvatelům vést aktivní a nezávislý život. Stejně zásadní je možnost svobodně se pohybovat. Z tohoto hlediska jsou nejčastěji skloňovány pojmy bezpečnost (bezbariérové přístupy, madla na WC a v koupelně apod.) a orientace (např. široké chodby, orientační prvky a dostatek osvětlení). I dobrý záměr může v prostoru pobytového zařízení způsobit problémy, jak upozornila jedna pracovnice DZR: „V hale a chodbě byla podlaha s luxferami. Záměr asi dobrý, do objektu lépe pronikalo denní světlo, ale klienti se po podlaze bojí chodit, bojí se, že tam jsou díry.“
 

Luxfery při pohledu často evokují dojem, že se hýbou. Také v lidech někdy vyvolávají pocit, jako by se dotyční ocitli na lodi. Budou také vizuálně rizikové pro epileptické klienty. Klient se změněnými kognitivními funkcemi se bude obávat udělat krok. Podobně může působit hodně kontrastní podlaha.

Častým problémem je také velikost pokoje, ve kterém by měl mít klient všechny své věci, tedy prostor na invalidní vozík, inkontinenční pomůcky apod. Tohle všechno můžeme na jedné straně vyčíst z vyhlášek a legislativy, ale zkušenost je nepřenosná; v této oblasti by se měl každý stavebník, projektant, realizátor, ale možná také zadavatel poradit s odborníky na geriatrii a geriatrické syndromy a onemocnění, jak správně postupovat při projektování/ realizaci stavby. Nebuďte v tomto sami a nechte si poradit. Věřte, že to bude o hodně levnější než případná nutná přestavba již hotového projektu.

...

Pokud byste se chtěli o projektu Domov domovem aneb jak stavět a rekonstruovat domovy pro seniory dozvědět více, navštivte webovou stránku projektu https://kvalitapece.cz/domovdomovem/.