Vliv psychiky na stravování klientů sociálních služeb

Výživa a psychika jsou oblasti lidského zdraví, které jsou navzájem velmi úzce spojeny. Vztah mezi výživou a psychikou je komplexní a oboustranně propojený. Z jednoho pohledu můžeme chápat tento vztah tak, že naše výživa dokáže ovlivnit jak naši náladu, tak i dlouhodobé psychické zdraví. Podívat se na to můžeme ale i z druhé strany. Naše psychika hraje roli ve výběru potravin, v množství potravy, kterou zkonzumujeme, v načasování našeho jídla a také ve vztahu, který k jídlu máme. V populaci klientů v sociálních službách může být tento vliv ještě o něco výraznější vzhledem k fyzickým a psychickým výzvám, kterým klienti ve své situaci často čelí.

Text: Mgr. Jana Šimečková,
nutriční terapeutka

Naše stravování je ovlivněno jak vnějšími faktory, tak faktory vnitřními – naší psychikou a konkrétně myšlenkami a emocemi. Mezi vnější faktory ovlivňující naše stravování řadíme například naše okolní prostředí a dostupnost potravin. Nutričně adekvátní, pestrý jídelníček s prostorem pro individuální přání je základem pro příznivý výživový stav klientů v sociálních službách. Nicméně také samotné prostředí, ve kterém klienti jídlo konzumují, hraje v jejich stravování důležitou roli. Příjemné a pohodlné prostředí, kde je kladen důraz také na estetiku jídelního prostoru, dokáže zlepšit chuť k jídlu a celkově podporuje pozitivní vztah klientů k jídlu. Mluvíme-li o společném stravování v sociálních službách, je také vhodné připomenout, že jídlo
pro člověka neplní jen čistě fyziologickou potřebu, ale do určité míry plní také funkci sociální. Příjemné a přátelské stravovací prostředí může posílit pocit sounáležitosti a přispět k psychické pohodě klientů. 

Nemalou roli v této oblasti hrají také zaměstnanci v sociálních službách, kteří mají přímý kontakt s klienty. Kvalifikovaný personál by z mého pohledu měl být vždy vyškolený v oblasti nutriční péče, aby rozuměl specifickým požadavkům klientů v sociálních službách. Tito pracovníci pak dokáží vytvořit podpůrné prostředí a také poskytnout klientům adekvátní informace ohledně zdravé výživy jasnou a srozumitelnou formou. Jejich přístup ke stravování od přípravy jídel přes podporu při výběru potravin až po vlastní asistenci při konzumaci jídla může mít velký dopad na kvalitu stravování v sociálních službách. 

Jak jsem již nastínila, velmi důležitými, a přesto poměrně opomíjenými faktory, které ovlivňují stravování nejen klientů v sociálních službách, ale nás všech, jsou naše myšlenky a emoce. Kognitivní teorie nám říká, že člověk nereaguje primárně na podněty (konkrétní situace), ale na své kognitivní zpracování těchto podnětů. Nereagujeme tedy na vzniklou situaci, ale na to, jakým způsobem o této situaci přemýšlíme, jaký význam jí dáváme. Jsou to právě myšlenky, které ovlivňují naše emoční prožívání a také chování – v tomto případě naše stravovací chování. Můžeme se domnívat, že všechny naše myšlenky máme pod volní kontrolou. Každý z nás má přibližně 70 000 myšlenek denně, nicméně tzv. volní myšlenky tvoří jen mizivou část z nich. 

Naprostou většinu (dle některých zdrojů až 95 %) našich myšlenek tvoří tzv. myšlenky automatické. Automatické myšlenky pod volní kontrolou nemáme, jsou to myšlenky rychlé, často zkratkovité a opakující se. Až z 80 % jsou automatické myšlenky negativního charakteru a v mnoha případech si jejich přítomnost vůbec neuvědomujeme. Nicméně i tyto myšlenky mají moc ovlivnit naše emoce a naše chování. Ke svým myšlenkám často přistupujeme nekriticky. Bereme je jako fakta, objektivní popis reality, na základě kterého také jednáme. Naše myšlenky jsou ale často zkreslené, přehnaně kritické, černobílé a pro nás neužitečné, proto stojí za to si od nich aktivně vytvářet odstup. Příkladem mohou být myšlenky typu „Ode dneška budu jíst na 100 % jen zdravě, jinak to nemá smysl“ nebo „Dnes jsem svůj zdravý jídelníček stejně porušila, tak si mohu dát co chci. Teď už je to stejně jedno“. Tyto zkreslené myšlenkové procesy často vedou k extrémním výživovým opatřením, která jsou z dlouhodobého hlediska neudržitelná a odsuzují nás k opakovanému selhání. 

Příště až budeme znovu začínat se zdravým stravováním, tak nás možná napadne další zkreslená myšlenka „Už minule jsem selhal, nemá smysl se snažit, stejně to nezvládnu“ a zdravé stravování odložíme na neurčito. Automatické negativní myšlenky provází nás všechny, a i kdyby byly sebepravdivější, tak nám v životě nepomáhají, nejsou pro nás užitečné. Stravovací návyky nás i našich klientů mohou být často ovlivněny hluboko zakořeněnými myšlenkovými vzorci, například o tom, co a kolik bychom toho měli/neměli jíst a kdy a kde bychom to měli/neměli jíst. 

Práci s myšlenkami se věnuje kognitivně-behaviorální terapie, která využívá například metodu tzv. sokratovského dotazování. Při tomto procesu se kladou otevřené a zvídavé otázky, které mohou člověku pomoci prozkoumat a případně i zpochybnit jeho myšlenky a přesvědčení a získat realističtější, vyváženější pohled na situaci. Porozumění tomu, jak fungují naše myšlenky z pohledu kognitivní teorie, může přispět k lepšímu pochopení potřeb klientů v sociálních službách a zlepšit i přístup k jejich stravování. 

To, jakým způsobem o situaci přemýšlíme, ovlivňuje naše emoční prožívání. Myšlenky tedy silně ovlivňují naše emoce a právě ty jsou další klíčovou složkou, která má vliv na naše stravovací návyky. Smutek, úzkost, stres či nuda mohou být spouštěči tzv. emocionálního stravování. Jídlo v tu chvíli neslouží k utišení potřeby hladu, ale využíváme ho jako prostředek k potlačení nepříjemných pocitů. Nezajídáme však pouze nepříjemné emoce, i chvíle pohody či radosti mohou podněcovat ke konzumaci jídla pro umocnění pozitivního prožívání. V těchto situacích volíme především jídlo pro běžný jídelníček méně vhodné, jako jsou sladkosti či tučné potraviny, které mohou mít z dlouhodobého hlediska negativní dopad na naše zdraví.

Zajídání nepříjemných pocitů (u někoho naopak restrikce příjmu potravy) i umocňování příjemných emocí jsou ve své podstatě naučeným a zautomatizovaným chováním. Toto chování nám sice přináší okamžité pozitivní důsledky (proto je také udržováno), nicméně pokud se jedná o naši jedinou či hlavní strategii zvládání emocí, tak z dlouhodobého hlediska je pro nás neužitečné a přináší nám důsledky negativní (přejídání, přibírání tělesné hmotnosti, zdravotní komplikace). 

V případě zajídání pozitivních emocí je řešení možná o něco snazší. V této situaci hledáme alternativní pozitivní činnosti, které z dlouhodobého hlediska pro nás negativní důsledky nepřinášejí. Hledáme tedy příjemné aktivity, kterým se v těchto chvílích můžeme věnovat místo příjmu potravy. V případě zajídání nepříjemných pocitů musíme nejprve zjistit, o jakou emoci se jedná a co v tu chvíli vlastně potřebujeme, když to není jídlo. U každé negativní emoce může být naše potřeba trochu jiná. Například při pocitu osamění nám může pomoci přítomnost blízké osoby, ale při vzteku může a pravděpodobně bude naše potřeba úplně jiná. 

Práce se zajídáním pozitivních a negativních emocí vyžaduje tedy různé strategie, které ale vedou ke společnému cíli – rozvíjení zdravějšího vztahu k jídlu a zvládání emocí bez závislosti na jídle jako na hlavním zdroji odměny či útěchy. Kognitivně-behaviorální terapie pro zvládání emocí využívá například relaxační techniky, dechová cvičení či mindfulness. V prostředí sociálních služeb se s emočním jedením můžeme setkat poměrně často. Faktory jako změna v prostředí, ztráta blízkého člověka, zdravotní komplikace či sociální izolace mohou vést ke změnám v emočním prožívání, což může mít přímý vliv na stravování klientů. 

Výživa i psychika jsou důležitými aspekty našeho života a mají k sobě blíže, než bychom možná čekali. Do stravování nás i našich klientů se promítá celá řada faktorů a pokud chceme k výživě přistupovat komplexně, neměli bychom na vliv naší psychiky zapomínat. Porozuměním tomu, jakým způsobem naše psychika ovlivňuje naše stravování, dokážeme zlepšit jak stravovací návyky, tak celkovou kvalitu života klientů v sociálních službách.

Literatura:
– Praško, J. (2003). Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch. Praha: Portál.
– Fairburn, C. G. (2008). Cognitive behavior therapy and eating disorders. New York:
Guilford Press.
– Beck, J. S. (2011). Cognitive behavior therapy: Basics and beyond (2nd ed.). New
York: Guilford Press.